Srdce oceánu

Zvířecí nebe

26. února 2018 v 18:22 | Neznám

Včera v noci jsem se přišel na Tebe podívat.
Našel jsem Tě tvrdě spát,ale viděl jsem,že jsi brečela.
Olízl jsem Ti slzu a tiše,tiše kňučel.
" To jsem já,neopustil jsem Tě,jsem v pořádku,nic mi nechybí,jsem tady "
Byl jsem u Tebe,tak blízko,u snídaně,pozorujíc,jak naléváš čaj.
Mnohokrát Ti ruka sklouzla pod stůl,kde sedával jsem já.
Bolí to,já vím.
Byl jsem s Tebou,u mého hrobu,pečuješ o něj s takovou láskou.
Chci abys věděla,že já tam neležím.

Šel jsem s Tebou domů,díval jsem se,jak těžce zvedáš klíč.

Jemně jsem dal své tlapky na Tebe a řekl," to jsem já "
Vypadala jsi tak unaveně,když jsi klesla do křesla.
Tak jsem se snažil,abys věděla,že jsem u Tebe.
Je krásné,být tak blízko,každý den a říkat Ti
" NIKDY JSEM NEODEŠEL "
Seděla jsi tak potichu,pak jsi se usmála,vím,že jsi to věděla.
V tom klidu večera jsem byl tak blízko u Tebe.
Den je u konce.
Já se dívám,jak zíváš.
" Dobrou noc,Bůh Ti žehnej,uvidíme se ráno "
Já budu hlídat Tvůj spánek,Tvé sny.
A až přijde čas,přijdu si pro Tebe.
Budu spěchat Tě přivítat.
Ty a já,budeme stát bok po boku.
Tak,jak káže psí zákon,tak jak káže láska.
Je tolik věcí,co Ti chci tady ukázat.
Buď trpělivá,paní má,ještě dlouhá je Tvoje cesta.
Pak přijdeš Domů a já budu s Tebou NAVĚKY

Proroctví

31. ledna 2017 v 10:12 | Máří Kosáček

Máme přece ve znaku lva...

15. listopadu 2015 v 17:50 | Máří Kosáček

Výrok Jiřího Suchého:

28. dubna 2015 v 10:33 | Jiří Suchý
Aktuální definice J. Suchého:


Kapitalismus je lepší než socialismus, ale horší než jsem si myslel.
Skutečný rozdíl mezi kapitalismem a socialismem:
V socialismu zloději kradli toaletní papír, mýdlo, tužky.
V kapitalismu zloději kradou fabriky, vyrábějící toaletní papír, mýdla,tužky.
V socialismu dělníci dostávali přebytky.
V kapitalismu, jsou dělníci přebytkem.
V socialismu kradlo hodně lidí, ale málo.
V kapitalismu krade málo lidí, ale zato hodně.
V socialismu se o zlodějích psalo v černé kronice a seděli v base.
V kapitalismu se o zlodějích píše jako o celebritách a sedí v daňovém ráji.

Básnička o národni hrdosti

10. února 2015 v 18:28 | Petr Linduška
Mám moc ráda spisovatele pana Petra Lindušku, který píše v naší řeči, tedy v hanáčtině a mejlíčkem jsem dostala krásný veršík z jeho pera. Moc děkuji, jsem moc vděčná za každé jeho písmenko.
♥♥♥♥
Básnička o národni hrdosti.
Me sme národ pospoleté, vime, co se patři,
Dež de o věc, omime bet čestokrevni bratři.
V hokejo, če pře fotbale, sme všeci jak jeden,
Od medaile k medaile svy zlaty chlapce ženem.
Ožrali sme od radosti, dež ziskajó zlato,
Čekáme, že levné chleba kópime si za to.
Ale pozor, dež se nekde neco nepovede,
To hneď všeci dobře vime, na co se to svede.
Rázem je po sódržnosti, kde só ideále ?
Hobe křevy od té zlosti, všecke moste spálet !
Me sme národ vevolené, máme chetry ledi,
Kdo je troško opálené, ten si tade medi.
Nikdá k práce nečochl si, dělat se mo nechce,
Přispěvke má, sociálko, temo se to řehce.
Každé cegán má toť všecko, e ten automobil,
Proč be take pro penize po svéch pěške chodil ?
A ten náš stát, ten je hodné, ten be rozdal všecko.
Nárok nemá jenom matka, postiženy děcko,
Duchodce a dělnik, keré omdli ve fabrice,
A pacient, keré špatně skončel v nemocnice.
Všecke cene vesoky só, že z nich mám až závrať,
Ze všeckéch stran jenom slešim: Zaplať, zaplať, zaplať !
Ešle nás stát bez ostáni bode takhle holet,
Přisahám, že doma bodo a nepudo volet.
Nebodo si kvule volbám vubec honit létko,
Beztak de tém politikum jenom o korétko.
♥♥♥♥

Píseň pokročilých penzistů

28. ledna 2015 v 23:27 | Máří Kosáček
Napijme se vínka zvolna
než přejdeme na vodu.
Sešli jsme se spolu znova
ze studijních důvodů.

Zkoumáme a konstatujem,
ač je nám to nemilo -
za ty roky co se známe,
že se hodně změnilo.

Tomu vzali slepák, žlučník
a té zase dělohu,
další stůňou na ledviny,
pět jich pajdá na nohu.

Máme brýle - nejmíň dvoje,
z porcelánu protézu,
v uších vatu, v kyčlích nerez,
na zápěstí ortézu.

Nechceme už šperky, prachy,
nechceme už akcie,
potom bychom mřeli strachy,
že nás někdo zabije.

Přece jen už nejsme mladí,
přemáhá nás únava.
Když skleróza hodně řádí,
depka s námi zamává.

Přibyla nám kila, vrásky
a ubyly radosti.
Prořídly nám zuby, vlásky,
došlo už i na kosti.

Sedíme už doma klidně -
prostě jak kus pařezu.
Svaly měknou, páteř tuhne,
radši nikam nelezu.

V plících píská, v uších hučí
a občas pšouk uniká.
V kloubech vrže, v břiše kručí,
to je pěkná muzika.

Nebudeme si den kazit,
zvolejme jak jeden muž -
neztrácejte klid a humor,
Nezoufejte - bude hůř!

Víme dobře - nepomůže
naříkat a bědovat.
Ještě přece zbylo hodně
z čeho se lze radovat!

Ještě tu jsme, ještě žijem,
hřejem se na sluníčku.
S chutí jíme, s chutí pijem,
zpívejme si písničku!

Básnička pro veselejší den

13. ledna 2015 v 10:27 | Máří Kosáček
Dětičkám se dobře daří,
Actimel je chrání,
za maminku dneska vaří,
z Vitany ta paní.

K snídani si dávám Be-Be,
k tomu šálek Granka,
slíbila mi modré z nebe,
Hypoteční banka.

Hypotéka za hubičku,
odloží Ti splátky,
jen pár procent za službičku,
účtují si zpátky.

Za Vašutem jsem si skočil,
za chvilku mě přesvědčil,
dřív jsem za den stokrát močil,
Prostenal mě vyléčil.
Objevil se příznak chřipky?
Horečka a kašlání?
Do krabičky vraťte čípky,
Coldrex, ten Vás zachrání.

Děti hnusem křiví tlamu,
když jim večer mažu Ramu.
Že prý k žrádlu vůbec není?
Je však zdravá, to se cení.
Tatínek má svoje dny,
na balkóně chlastá,
maminku to netrápí,
vyšla nová Vlasta.

Žirafa co duhu svačí,
to mě vždycky bere,
v bříšku ji to hrozně tlačí,
Lentilky pak sere.

Na kopci jsem zpozoroval
fialovou krávu,
kdo tenhle spot nafilmoval,
asi hulil trávu.

Z WC leze havěť,
svěžest se jí příčí,
ať si mrchy píšou závěť,
Domestos je zničí!

Sušenku si omlékuje,
malá chytrá holčička,
zaskočil jí keksík v krku,
zmodrala jí hlavička.
Neolízne, neotočí,
marně lapá po dechu,
slzy se jí řinou z očí,
neměla žrát ve spěchu.

Pampers, nebo jiné pleny?
Maggi nebo Vitana?
Co rozpustí nejlíp hleny?
Škodovku či Nissana?

Vy, co ještě tápete,
chcete filmy v celku,
u reklamy chrápete,
přepínáte telku.

Ten kdo stvořil reklamu,
zasloužil by přes tlamu.

Různá moudra

25. prosince 2014 v 21:14 | Máří Kosáček
Chceš-li mě pochopit- pochop krásu květu.
Chceš-li mě uchopit-uchop ptáka v letu.
Chceš-li mě obejmout-zkus obejmout vodu.
Chceš-li mě změnít-pak zkus změnit dobu.
Chceš-li mě pohladit-pohlaď nejdříve sen.
Chceš-li mě získat-pak získej noc a den.
****
Bolest mi dala sílu.
Strach odvahu.
Zlomené srdce moudrost.
Děkuji minulosti za lepší budoucnost.
****
Jůlius Satinský řekl:
Člověk má pět smyslů, kolik má nesmyslů, to se nedá spočítat.
****
Chci žít svůj život bez stresu a starostí.
Nepotřebuji být bohatý, nechci být slavný, chci být jen šťastný.
****
I v té nejčernější tmě může zablikat plamínek.
Slabě, ale přesto hřejivě, říká se mu naděje.
Dělej vše pro to, aby naděje nikdy nezhasla.
****
Chatrč ze slámy, v které se lidi smějí, má větší cenu než palác, v kterém lidi pláčí.
Čínské přísloví
****
Respektuj stáří, když jsi mladý.
Pomáhej slabým, když jsi silný.
Přiznej si chybu, když se mýlíš.
Jednoho dne budeš totiž tím starým ,
slabým i tím, který se mýlí.
****
Pokora je jen jiné slovo pro vděčnost.
Buďte vděční za všechny drobnosti v
životě a nebude vám nic chybět.
****
Každý z nás, má občas právo
být chvilku sám...
být nervózní...
chovat se hloupě...
mít vlastní názory...
a právo říct ,NE"
****
Dej si velký pozor, aby jsi nerozplakal ženu,
protože Bůh počítá její slzy.
Žena pochází z mužova žebra, ne z jeho chodidla,
aby se po ní šlapalo.
Ne z jeho hlavy, aby byla dokonalejší, ale z boku,
aby byla rovnocenná.
Ne z pod ramene, aby byla chráněná,
ale blízko od srdce, aby byla milovaná.
****
5 perel moudrosti:
1.za peníze si radost nekoupíš, ale přece jen je pohodlnější plakat v Porsche než na kole
2.pomoz někomu, kdo má problém a on si na tebe vzpomene až bude mít další
3.nepříteli odpusť, ale nikdy nezapomeň na jméno toho hajzla
4.mnoho lidí je naživu jen proto, že je nelegální je střílet
5.alkohol problémy neřeší...ale to ani mléko
****

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné

9. prosince 2014 v 19:33 | Vaclav Pokorny
Personál
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!

Svatá slova

9. prosince 2014 v 19:33 | Máří Kosáček
"Abychom udělali pořádek ve světě, musíme nejdříve udělat pořádek v národě;
abychom udělali pořádek v národě, musíme nejdříve udělat pořádek v rodině;
abychom u...dělali pořádek v rodině, musíme nejdříve udělat pořádek ve svém osobním životě;
abychom udělali pořádek ve svém osobním životě, musíme udělat pořádek ve svém srdci."
 
 

Reklama