Čtu, občas i píšu

Tak dlouho už jsem nepsala...

31. ledna 2017 v 11:01 | Máří Kosáček

Už je to pěkná řádka dní, co jsem sem něco napsala a taky pár dní, no, spíš měsíců, co naběhl poslední příspěvek, když nepočítám dnešní rychlovky.
Nebojte, vše je ukryto v mém archívu a je toho dost, za tu dobu.
Na chaloupku přišel podzim, takže se uklízelo, zazimovávalo. Sklízela a uskladňovala úroda.



I moje oblíbené větrníčky šli domů, po letech jsem zjistila, že venku trpí a že je musím také schovávat, jinak o ně časem přijdu, jako již o mnoho minulých.


Zazimovali se květinky, takže opět není kam šlápnout a rozhodnutí o redukci se opět vytratilo někam v dál, když už bylo vše narvané v chaloupce :-)




Hrdličky zůstali na zápraží, aby se mi moc nestýskalo po zvěváčcích, kecám, zpěváčků tu mám mraky a kosáčci jsou drzejší a drzejší:-)

Vánoce prošli v klidu a míru a byli krásné a pokojné.

Nemoce na nás taky nezapomněli, takže jsem před vánoci chytla úplně výstavně parádní angínu a mlátila jsem se s ní dva týdny, ale nakonec jsem zvítězila a ona odtáhla s dlouhým nosem někam k Neumětelům.

Stále chodím cvičit, stále chodím na procházky tady u nás po okolí a stále fotím a fotím, foteček bude fůra, jen vydržte.

Kočičáci rostou a mají se všichni čile k světu. Koťátka jsou stále ještě příliš plachá, ale ohřát se do chaloupky trefí.

Taky tu máme letos sníh a pořádnou zimu, což je pro nás nemilovníky zimy pořádně velké BRRRR a už se nemůžeme dočkat jara a slunečních paprsků, kterých jsme si zatím užili hrozně málo, spíš je pod mrakem a mrzne jen to praští.
Mimochodem, dnes v noci opět šumelilo a stále ještě hustě šumelí, takže radost žádná.

Ve sbírce přibylo pár hraček, za ně dík všem, kteří mě obdarovali.

Začal lunární rok Ohnivého kohouta a začal krásně. Tedy pro mne určitě.
Byla jsem pozvána na ,,slet" mne podobných dušiček, takže se trošinku provalilo, to moje čarování.
Rozvádět to moc nechci, snad jen, bylo to porvé, co jsem mohla veřejně čarovat a vyprávět svoje zážitky a musím říct, že jsem se cítila nádherně svobodná a volná a že se na mne nikdo nedíval jako na ,,jinou bláznivou".
Získala jsem taky nové opravdové přátele a snad ještě získám, protože máme společnou řeč.
To mne těší nejvíce, opravdových přátel je opravdu jak šafránu, takže si člověk váží těch věrných, se srdcem na dlani.
Za tohle všechno, co jsem vlastně v posledních měsících zažila, vděčím zlaté dušičce a opravdové přítelkyni, malé čarodějničce Andrejce. Díky moc, ani nevíš, co to pro mne znamená a jak moc si toho vážím.

Taky jsem stále tou čekatelkou na vnouče, ve vlastních řadách stále nic a tak se osud nakonec smiloval a mě si adoptovali dvě dětičky,malý princ a malá princezna, které babičku nemají a chybí jim.
Dnes je vysvědčení, babi musí s nějakou dobrotkou zajít:-)

Tak, to jsem toho nasmolila, určitě jsem na spoustu věcí zapomněla, ale až budu dávat fotky, určitě my z mysli vyplave spousta zážitků s nimi spojených.

Mějte se krásně a ať se vám v tom roce Ohnivého kohoutka daří s láskou a pohodou.

Co dělám?

20. května 2016 v 22:42 | Máří Kosáček

Ahoj všichni.
Jak jste si jistě všimli, pěkně to tu lajdám a když se ukážu, je to smršť.
Mám porouchaný počítač a tak se snažím dokud my to jede,do neděle, honem dodělat resty.
Většina mých návštěvníků ví o mé chystané výstavě, a tak věnuji skoro všechen čas právě jí.
Prohlížím a vybírám co půjde na výstavu, nové přírůstky oblékám, kočárky doplňuji o peřinky, kde nemám a ty, které přichází spravuji, prostě den mám krátký a večer jsem utahaná jako pes, že občas není divné, že sebou seknu už v deset.
Do toho zahrada, dvorek,chaloupka, kterou fakt teď zanedbávám a všude se něco válí, panenky, šití, kočárky, hračky,prostě blázinec, návštěvám se to líbí, když musí překračovat hory hraček, aby si mohli sednout aspoň na kousíček gauče, který jsem ještě nestihla obsadit:-) Kouzelná nostalgie, když objeví hračku ze svých dětských let nebo hračku dětí.
Nevěděla jsem, že připravit na takovou výstavu je pěkná dřina,už na ní dělám druhý měsíc, hlavně co vlastně ukázat.
Ještě měsíc a už to bude. Kdo máte v plánu přijet a neznáme se, hlavně se mi hlaste:-)
Uf, mějte se krásně a díky za Vaši přízeň a komentáře i když vás teď všechny zanedbávám.

Asi my fakt hrabe

4. října 2015 v 0:01 | Máří Kosáček
Asi jsem fakt už přetažená, ale já prostě nemůžu najít některé kategorie.
Přidat článek a zařadit, to se mi v nabídce ukáže, ale když hledám ve sloupku...tak prostě nic.
Aktuální články se my taky nějak zmizíkují, je vidět kousek prvního a ještě v ,,mlze" i když mám nastaveno 5 článků.
Tu stupidní reklamu už jsem vypla. Ta my taky pila krev a hlavně byla o ničem.
Navíc i Blog, cz poradil. Ach jo.
Jinak jsem stále vytížená, takže na říjen je tu zatím 69 článků v nastavení.
Novinek moc není, to, akorát když dostanu nějakou panenku a nebo hračku. To sem musím hned dát a to budou taky jediné čerstvé zprávy.
Oddělala jsem taky všechny hvězdičky, klikání zdržuje a o hvězdičky my fakt nejde a jak jsem psala Kitty,že ji chybí hvězdičky, prohlédnout, pokud mám chuť, jeden komentář a šup, honem za jinými přáteli.
Doba je hektická a já jsem ráda, když občas někde nechám stopu, jinak okouknu a jsem zas jinde.
Ale nemyslete...sleduji vás:-)
Opatrujte se mi.
Mám nové panenky, ale padám s prominutím na hubu, takže jsem dala jen Naomi.
Zítra mám konečně odpočinkovou neděli, jupíí, konečně si budu moc dělat co se mi líbí a mít návštěvy a o nic jiného se nestarat, mám totiž i navařeno a tak budu fakt nepracovní.
Nemusím ani krmit, kydat hnůj, starat se o papu pro slepice, čistit krby, připravovat na večerní topení, vozir dřevo a prostě vůbec, ale vůbec nic, se asi z toho volna zblázním:-)
Tak a jdu do hnízda, tu stejně mezi písmenky klepu špačky a pak musít deletovat chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Dnes byl den, super den

26. září 2015 v 23:06 | Máří Kosáček
Co vám budu povídat....
Ale jo, tak já vám to teda řeknu, já vám to teda napráskám.
Měla jsem návštěvu, hm, ale koho že jo. No, úžasnou návštěvu.
No...hádejte...já vám to teda řeknu..Kitty Mařenku s Pepíčkem...sem se měla:-)
Kitty znáte, aspoň většina z vás, no a my plánovali výlet sem k nám a zadařilo se.
Hospodář Pepíček dnes ráno naložil milou Kitty do autíčka, naložili plno dobrotek pro nás i pro naše psíčky, moc a moc děkujeme, a šupajda k nám na chaloupku.
Cesta jim krásně uběhla, měli totiž sebou úžasně praktickou kamarádku Navigaci a ta je k nám navedla.
Co budu líčit, jasan, že jsem měla šílenou radost.
Viděli jsme se loni, když jsme byli na srazu rodiny a to už je pěkně dlouho.
Hospodář Pepíček u nás byl vlastně úplně poprvé.
No jo, nemohla jsem dospat.
Kafíčko , chlebíčky , pak obídek a povídalo se a kecalo a chovali se panenky a šmejdilo se a lidi, to vám tak strašně uteklo, co budu povídat. Najednou hospodář povídá, že budou muset vyrazit k domovu.Ach jo.
Já prostě ta loučení fakt nemám ráda, si vždycky připadám tak opuštěná.
No jo, no, ale to je život.
Teď mne došlo, že jsme se ani nevyfotitli, ach jo.To jsem to ťulpas.
Bylo to tak úžasné. Doufám, že to nebylo poslední setkání a že zase dorazíte.
Díky, bylo nám s vámi báječně

a

zase někdy u nás na viděnou.

Co si myslím o uprchlících, emigrantech nebo okupantech

26. září 2015 v 22:10 | Máří Kosáček
Na blogu u Anidei vyšel pěkný článek a tak se rozpoutala zajímavá debata.
O tom všem, co se kolem nás děje, tak nějak víme i nevíme.
Ty zprávy, co nám předkládají média, nejsou pro mne pravdivá.
Jde jen o senzaci, vzbuzení soucitu a možná i o to, aby jsme se nakonec možná ještě cítili vinni za to, jak žijeme my.
Můj názor je jasný a tak jsem se přidala pod komentáře.

Toto je článek: http://civilizace2.blog.cz/1509/pridejme-se-k-imigrantum

Toto jsou má slova, kterými jsem odpovídala na článek a později i na moje okomentované komentáře od dalších čtenářů.

První můj komentář ...

...Jsem vzteky rudá, ta baba my pije krev už docela dlouho a jestli ty okupanty tak miluje, tak si je může vzít domů a o všechny se postarat. Ničeho si neváží, jídlo vyhazují a ten bordel, hrůza...

Na to byl okomentován můj komentář takto...

...Jestli už jste trochu vychladla, zkuste si přečíst, jak viděli ten bordel a vyhazování lidi přímo na místě:



Moje odpověď po shlédnutí byla tato...

Kdyby tu nebyli, tak by se nic takového nestalo. Bordel, žádná organizace. Jsou to okupanti, tohle není migrace. Taky by se mohli jít podívat na ,,onko" do Motola, na naše smrtelně nemocné děti, na které se sbírají víčka, na naše staré rodiče, kteří celý život dřeli a co teď. Nakonec se budeme bát ve své vlastní zemi o sebe a naše děti

a odpověď na můj komentář čtenářem byla ...Nenechte se ovládat strachem. Zkuste soucit.

a moje odpověď, v které jsem vlastně shrnula vše co jsem měla na srdci

....Možná by jste se divil kolik soucitu mám, ale určitě ne pro silné a zdravé chlapy, kteří tu hrají na chudáčky a vzápětí si vytáhnou nejmodernější mobil a hodí nohy na stoličku, chlapy, kteří se flákají, perou a dělají binec, neumí se postarat ani o svoje ženy, děti. Táhnou je do vysněného ,,Eldoráda" které bohužel neexistuje. Každý sám je strůjcem svého osudu a oni, kdyby vzali hole a dali si to doma, ve své zemi do pořádku, měla bych k nim víc úcty a soucitu, ale teď. Ne, nemám a ještě řeknu toto, moji rodiče byli obyčejní dělníci, neměli jsme nikdy moc peněz, ale naši nás nikdy nevystavili žádnému nebezpečí, chránili nás vlastním tělem, když bylo málo, dali nám to poslední. Mám od nich školu, ani kůrka chleba u nás nepřijde vniveč, jídla a všeho si vážíme. Oni, oni toho dostali a oni se s tím nechtějí vláčet, oni to zahodí. Takový lidé u mě soucit ani pomoc nenajdou. Jsem tvrdá k sobě a budu tvrdá i k nim. Vše, co člověk dostane si musí zasloužit. Dnes jsou ty hodnoty nastavené jinak, ale já ctím ty staré. Vážím si všeho a vážím si i lidí, kteří jsou na tom stejně jako já. Člověk, který si neváží chleba, ho po mě nemůže žádat. Kamenem nehodím, na to mám dobré srdce, ale ani nepomůžu. A strach, ten mám když vidím, jak se chovají, to se přece nedělá, jsou v cizí zemi, jsou hosté a měli by se tak chovat. Trocha pokory by jim vůbec neškodila a lidi, lidi by se na ně taky dívali jinak, ale na tuhle řvoucí masu. Nemyslete si, Německo sice dělá jak je přítulné, ale pravda to není. Lidi tam dostávají výpovědi z bytů, aby se mohli nastěhovat uprchlíci a co myslíte, že to bude v klidu. Nevěřte, lidem se to nelíbí a mají toho už tak akorát.

Ženy v jejich společnosti jsou nic, páni si myslí, že oni jsou tvůrci světa, tohle přece nejde. Znásilňují, vraždí a děti, ty u nich taky nejsou v bezpečí. Jsme jiná kultura, tohle prostě ne, ti sem nepatří. A jak to prohlásila jedna migrantka do novin, doma si pěkně uvařila hrnek kafe, pustila si oblíbené písničky, dětem mohla koupit pěkné šaty, tedy krátce řečeno ji bylo dobře a tak mne napadá, kolik takových mezi nimi je. Hodně, protože ti nejchudší, ti, kteří by opravdu potřebovali pomoc, ti totiž zůstali doma...

Hodně akcí, hodně fotek, málo času

8. září 2015 v 23:16 | Máří Kosáček

Čas prchá jak šílený, den má jen 24 hodin a je to nějak málo.
Tolik akcí, tolik fotek a já jsem stále ve skluzu.
Miláček je od ,,večera do večera" v práci a tak se starám o vše sama a nějak nestíhám a nestíhám.
O víkendu se u nás přestalo pracovat, v týdnu makáme až do večera, takže odpočinek a výlety a akce.
Byli jsme na burze v Chotusicích u Čáslavy. Tam bylo ale pokladů a pár jsem si jich také přivezla a spousty fotek.
Druhý den Nymburské posvícení:-) Večer jsem si zapomněla dobít baterie a jasně, ani jedna fotka, ale co, ty strašné atrakce při kterých se motá hlava i když člověk stojí pevně na zemi.
Langoš jako kolo od vozu a výborný.
Mejdlíčko už taky není co bylo a všude mraky lidí.
Nějaké to malé focení na zahradě na pár kvítečky, které přežili ta úmorní sucha.
Taky ještě dlužím fotečky hraček ze setkání s Emičkou.
Všechny její dárky, kromě dvouch plyšáčků, čekají na ,,waparone":-) jsou už uložené.
Taky jsem dostala fůru nového oblečeníčka na moje cácorky, takže jsme fotili .
Od kamarádky tašku chrastítek po jejich dvouch dcerkách.
No je toho požehnaně.
A víte co, už by mohlo být všechno venku uklizené a sklizené :-)
My uý taky vykopali brambory a už jsou uložené ve sklepě a zbývá už jen pár řep pro králíky.
No a zase je fůra hodin a já teda letím s pejsky a pak šup do pelíšku.
Mějte se krásně.

Zaplavím vás...ááá

17. srpna 2015 v 10:50 | Máří Kosáček

Malé varování pro mé návštěvníky stránek...áááá...zaplavím vás.
Desítky příspěvků v nastavení, stovky fotek v albech, které čekají na zveřejnění, stovky fotek ve foťáčku a fotí se dál, dál přibývají nové hračky, už jsou skoro rozkvetlé všechny orchidee,fotky z víkendových akcí a já, nestíhám a nestíhám.
Dnes jsem si vyhradila dopoledne k nějakému tomu pořádku a prostě, bude to nářez, takže varuji, že vám zaplavím email schránky z oznámením o příspěvcích a klidně ignorujte a mažte, bude toho fakt hodně, ale já už si musím udělat pořádek.
Něco ještě dám do pozdějšího zobrazení, ale je toho už tolik, co vám chci ukázat, že už to musí ven.
Jinak si jen nehraji a nefotím.
Dodělala jsem všechny nátěry futer a dveří, jupí. Vše je do bíla a je to moc krásné.Celá chaloupka se tím prosvětlila. Připravuji se na velké malování, takže ze zdí pomaličku mizí obrázky, vše se myje a leští, aby až bude zeď běloučká se mohlo vše vrátit.
Do toho dál probíhají rekonstrukce kočárků a hraček. Osmipérák už se bude montovat dohromady. Manžílek mi přivezl spodek od dětského kočárku, jupí, takže včera večer jsem naleštila a jedna seslička, tedy sporťáček pro panenky je kompletní a zbývá sehnat ještě jeden spodek na druhou. To jsem zatím nefotila, ale mám v plánu, všechny kočárky nafotit:-)
Přibyl malý kočárek, který asi vyrobil šikovný tatínek, čeká v řadě na opravu.
Včera z výletu jsem si přivezla do sbírky další maličký šicí stroj. O tom ale budu psát samostatně, protože to bylo úplně úžasné:-)
Další skládací kočárek pro panenky, golfky, který včera večer obsadila Monička. Další, který čeká na opravu, upadlo mu kolečko.
Nějaké to plyšákové a panenkové sbírání a prostě, je toho tolik ,co mám na srdci a co vám chci ukázat, že to bude fakt nářez:-)
Jediné, čeho bude pomálu je focení ze zahrady, sice se po včerejším dešti vše zaradovalo, ale některým už to asi nepomůže, to budeme vědět až příští rok, zda neuschli některé úplně.
Doufám, že už tropická vedra skončila a já musím říct, že jsem ráda, že jsem celou zahradu neodplevelila do čista, protože jen díky plevelu, který chránil, zaplevelené květinky přežili bez úhony, na rozdíl od těch odplevelených.
No, už jsem vám toho sem napsala, takže jdu pokračovat v přidávání a jak jsem psala, klidně ignorujte, je toho fakt hodně.
Mějte se krásně dešťově.

Mějte se, pokračování příště

22. února 2015 v 23:38 | Máří Kosáček

Pokračování příště. Mějte se krásně

Myslím na vás na všechny

20. února 2015 v 0:52 | Máří Kosáček
Ahojíček všem.
Koukla jsem na vaše stránečky, někde zanechala stopu a někde jen prolétla, ale vím, co se kde děje a jak se vám daří.
Taky podle komentářů vím, že se už nemůžete dočkat, až odhalím naše tajemství.
Pravda je taková, že o tom ví akorát parta šikulků, kteří u nás pracovali, sousedi, to je jasné:-) že ano, a z rodiny akorát náš synek, který se též zůčastnil:-)
Takže dnes , jupííí, dnes byla dokončena nejtěžší etapa, jsem šťastná, spokojená a mám obrovskou radost z vykonané práce a hlavně z výsledku. Sice ještě není vše hotovo, ale ta nejhorší a nejtěžší práce je za námi. Zítra se ještě bude něco dolaďovat, v sobotu se bude uklízet všechen binec, co jsme nadělali venku. V neděli se bude opět uklízet a taky konečně trošku odpočívat.
V pondělí nás čeká druhá a tedy předposlední etapa našeho díla, ale počítám, že nejdéle do úterý bude nejen hotovo, ale i uklizeno:-) By jste nevěřili, jaký jsme dokázali za ty dva týdny udělat neuvěřitelný binec:-) A doma, to radši nemluvím, tam to taky vypadá, ale až bude hotovo, pomalinku začnu uklízet i doma.Bohužel budu to muset vzít úplně všechno, tedy i skříňky a vlastně úplně všechno od podlahy až po strop. Drobný mikroskopický prach se dostal fakt všude. Ale nevadí, radost z výborně vykonané práce je prostě na nejvyšším stupínku, takže nějaký úklid mne nerozháže:-)
Poslední etapa , tedy třetí, už bude práce voňavá a příjemná, bude se pracovat se dřevem. Bude sice taky trošinku naprášeno, ale to už nebude takový binec:-) Taky se bude ještě trošinku zedničit, minulý víkend se začalo a ještě kousíček nás čeká.
Celou dobu jsem fotila a fotila jsem fakt hodně, takže foteček bude fůra nebo dvě, nebo že by tři :-) no ,asi tak nějak to bude.Prostě, každý den byl zdokumentovaný, hlavně tedy pro nás, na památku na dobu minulou a hlavně na dobu úplně novou :-) Můžu vám říct, že jsem náramně spokojená s výsledkem a jsem fakt šťastná a mám obrovskou tadost, že se proměna tak povedla. Dnes už si dokáži představit i tu poslední třetí etapu našeho tvoření.
Na proměnu byl už nejvyšší čas, další rok už by to naše chaloupka ve zdraví neustála. Co si budeme povídat, už to není žádná mladice, ta naše chaloupka, ale na svůj věk vypadá úplně báječně:-)
Píši a stále se musím usmívat:-) radost je krásná, nádherný pocit.
No, asi jsem napsala vše, už to mám v hlavě nějaké unavené. Dnes jsem to i docela natáhla, jinak odpadám dost brzy. Celodenní pobyt venku mi opravdu prospíval a krásně jsem usínala. Dnes mi to způsobila asi radost, že ještě nespím:-)
Zlatíčka, mějte se moc krásně a všem moc děkuji za podporu a přání zdaru.

Ps. Je tu pěkná zima, už skoro -8 stupňů.

Kuk, jsem tady na chvilenku

13. února 2015 v 21:54 | Máří Kosáček
Kuk zlatíčka, zalétla jsem za vámi na chvilenku:-)
Přednastavení funguje skvěle, díky za tuhle vychytávku, protože kdyby toho nebylo, tak by tu nic nepřibývalo, je to prostě úžasná věc.
Někteří už možná zaregistrovali, že články sic tak nějak přibývají, ale Kosáček tu není:-)
Pravda pravdoucí. Přednastaveno 32 článečků na únor. Moc mi to pomáhá, sice to nejsou fotečky ode mne, ale já bych teď opravdu nestíhala. Jsem vůbec ráda, že můžu aspoň prolétnout po vašich stránečkách a někde ve spěchu zanechat aspoň malinkou stopu, i když stop je hodně málo.
Asi se ptáte, cože zase ta bláznivá Máří tropí za blbinky, ono ji to nestačilo před vánoci, a už zase vymýšlí blbinky.
Takže fotím, pracuji, fotím, pracuji a nemám vůbec na nic čas,všude mám strašný binec a i když uklízím,spíš se snažím, binec mám stále a musím říct, že neubývá.Přes okna už zase není vidět a ještě týden vidět určitě nebude, leda, že by mi přálo štěstí a bylo hezky já je mohla umýt. Vás napínám co. Ještě chvilku budu :-) Můžete hádat:-)
Večer sednu na chvilku k počítači, ale jsem krásně unavená, takže kouknu a jsem zase fuč.
Chodím docela brzy spinkat,no, po pravdě, na klávesnici se spí hrozně špatně a mít na hubě obtiské klávesy není taky žádný modní výkřik:-) Prostě nevydržím být dlouho vzhůru a nemůže za to jen moje brzké vstávání, ale i celodenní pobyt venku.
Foteček bude určitě fůra, je totiž co fotit, ale zatím jsou všechny ve foťáčku a ještě týden tam budou, stáhnu až všechny najednou, abych v tom neměla guláš větší, než už mám teď.
No nic, pádím do pelíšku a malá nápověda.Ta moje práce a nejen moje, mám tu pomocníky, tedy svého syna a jeho dva kolegy a děláme něco na naší milované chaloupce a už se nemůžu dočkat, až bude hotovo.


Jinak, sníh tu už není vůbec žádný,co v pondělí napadlo, honem rychle roztálo, asi kvůli nám:-) svítí nám sluníčko, dokonce nefouká ani vítr a moc si přejeme ještě tak týden hezkého počasí:-)
Zítra budeme řezat dřevo, v neděli máme zedničit, takže potřebujeme sluníčko a sluníčko.
 
 

Reklama