Staroba…

3. dubna 2018 v 20:02 | Máří Kosáček |  Život na chaloupce
Nikdy bych nevyměnil moje úžasné přátele, můj krásný život, moji milující rodinu za míň šedých vlasů, nebo za plošší břicho.
Jak jsem zestárl, stal jsem se k sobě laskavější a méně kritický. Stal jsem se svým vlastním přítelem.
Nechci peskovat sám sebe za to, že sním extra zákusek, za to, že si neustelu postel, nebo za koupi toho hloupého plastového trpaslíka, kterého jsem vůbec nepotřeboval, ale vypadá tak krásně na mé zahradě.
Viděl jsem příliš mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy, předtím, než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem.
Co je komu do toho, když se rozhodnu číst, nebo hrát na počítači do 4 hodin a spát až do poledne?
Budu tančit sám se sebou na ty nádherné melodie z 60. a 70. let, a když se mi zachce plakat nad dávno ztracenou láskou tak klidně plakat budu.
Klidně budu chodit na pláž v těsných plavkách, natažených na vypouklé břicho, a nořit se do vln, pokud se tak rozhodnu, navzdory soucitným pohledům mladých lidí atletických postav, ale oni budou také jednou staří.
Vím, že jsem občas zapomnětlivý. Ale některé životy jsou úplně zapomenuty. A já si konec konců pamatuji důležité věci.
Jistě, v průběhu let moje srdce bylo zlomené. Když ztratíte někoho blízkého, nebo pokud dítě trpí, nebo dokonce, když vašeho milovaného psa přejede auto? Ale zlomená srdce jsou to, co nám dá sílu a porozumění a soucit. Srdce nikdy nezlomené je dokonalé a sterilní ale nebude nikdy vědět, jaká radost je z bytí nedokonalého.
Jsem tak rád, že jsem žil dost dlouho, aby mé vlasy zšedly a mé mladické úsměvy se věčně vryly do hlubokých rýh na mé tváři.
Mnozí se nikdy nezasmáli, a mnozí zemřeli dříve, než jejich vlasy zbarvilo stříbro.
Jak člověk stárne, je snazší být pozitivní. Už mne nezajímá, co si myslí ostatní. Nemám otázky, už se sám sebe neptám.
Dokonce jsem získal právo být špatný.
Takže na vaši otázku odpovídám, ano, jsem rád zralý. Můj věk mne osvobodil.
Líbí se mi člověk, kterým jsem se stal. Nebudu žít navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas hořekováním, co by mohlo být, nebo dělat si starosti, co bude.
A jíst dezert budu každý den, pokud budu chtít a mít chuť!
A pít víno, pivo i kořalku, pokud budu chtít a mít chuť!
 


Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 3. dubna 2018 v 22:07 | Reagovat

Je to tak, pěkné povídání o životním prozření. Vy tak žijete a my se o to snažíme teprve teď. Nikdy není pozdě na poznání a už vůbec ne na uvědomění si, že se zestárnutím jsme svobodnější než uvozhření uhonění mladí, kteří strašně moc věcí MUSÍ nebo si myslí, že musí. My už zas tak moc věcí nemusíme a je fajn, že to už víme... Díky za pěkná slova, ať je stvořil klasik nebo vy dva :-D

2 Kitty Kitty | Web | 3. dubna 2018 v 22:08 | Reagovat

Je to tak, pěkné povídání o životním prozření. Vy tak žijete a my se o to snažíme teprve teď. Nikdy není pozdě na poznání a už vůbec ne na uvědomění si, že se zestárnutím jsme svobodnější než uvozhření uhonění mladí, kteří strašně moc věcí MUSÍ nebo si myslí, že musí. My už zas tak moc věcí nemusíme a je fajn, že to už víme... Díky za pěkná slova, ať je stvořil klasik nebo vy dva :-) :-D

3 Danka2 Danka2 | E-mail | 4. dubna 2018 v 8:11 | Reagovat

Hezké počteníčko.Taky už nic nemusím,ale člověk na to příjde s věkem.Hezké,pohodové dny.

4 pavel pavel | Web | 4. dubna 2018 v 12:24 | Reagovat

na ten závěr mám trochu jiný názor, nemusím se opíjet a přežírat, jinak si ten život dokonale neužiji. :-D

5 Hanka Hanka | 4. dubna 2018 v 12:52 | Reagovat

Je to hezké a dobře se to čte, je v tom kus pravdy, ale ... Za prvé by člověk musel být zdravý, protože zajde k dr. a hned slyší - tohle nejezte, kvůli cholesterolu, tam je moc draslíku, omezte cukr, nekuřte a pití také omezte. Jinak je hodně toho, co člověk MUSÍ. Okolní svět nás omezuje nějakými termíny nebo společenskými požadavky, takže nakonec si až tak nemůžeme dělat to, co bychom chtěli. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama