Leden 2015

Smutné konstatování

31. ledna 2015 v 22:04 | Máří Kosáček |  Ze života emailu

Životní moudra

31. ledna 2015 v 21:12 | Máří Kosáček |  Srdce oceánu




Poprvé v životě jsem zjistila

30. ledna 2015 v 23:51 | Máří Kosáček |  Ze života emailu
Poprvé v životě jsem zjistila,že už se nemohu počítat mezi nejmladší.
Ne, nemluvím o svém těle.
I když…pokud se občas podívám do zrcadla,mohla bych upadat skoro do zoufalství!
Vrásky na obličeji, jizvy na těle,břicho, které trochu každý rok povyroste…
Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet.Protože teď mám přece fantastické kamarády,
tichý a klidný život,dobré vzpomínky z minulosti.Nikdy bych neměnila své šedivé vlasy
ani nic jiného za ploché břicho...Nebudu se trápit tím, že jsem někdy jedla příliš mnoho dobrot
nebo že jsem si občas koupila něco, co pravděpodobně nikdy nepoužiji…
Dovolím si čas od času chovat se tak, jak se mi líbí,tvářit se na svět tak, jak ho cítím.
Mnoho mých přátel a známých zemřelo dřív,než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší...
Koho například zajímá,že si čtu dlouho do noci,sedím u počítače nebo u televize,
a pak mohu spát dlouho dopoledne?
Ano, někdy doma zpívám staré písničky z mládí... Ano, mohu se jít projít, kam se mi zlíbí...
Prožívám vlastně období, kdy ještě hodně mohu,
ale málo musím…
Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým…
Štěstím ve stáří je netrpět bolestí…
Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky…
Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří i staré stromy.
Mladé i staré stromy rostou pohromadě,nepřekážejí si, ale doplňují se.
Ano, život přináší i bolestné chvíle, různé smutky a bouře.
Bolest je něco, co patří k životu, a bránit se jí je dětinské.
Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl.
Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu
se s nimi vyrovnat.
Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi.
Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to,co nám život ještě poskytuje.
Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý,nesmí to být tlachal…
Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše,co prožil.
Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.
Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv,ani ta "galerie života" není pak hezká.
Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď mohu říci ANO nebo NE.
Nikdo mě už nehoní,pracovat mohu, ale také nemusím…
Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada!
Ti méně šťastní už tu nejsou…
Pohoda, láska a hezké vztahy
- to je odměna za dobrý život!
Být starý není žádná zásluha, ani přednost,ale být příjemný starý člověk - to je umění.
Zatímco pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo
HRANICÍ možností...
Co mám tedy dělat dál?
Je to snadné!
Spoléhat na to, co ještě v mém těle funguje dobře!
Každé ráno si mohu vybrat:
Pamatovat si problémy a hořké chvilky v minulosti…anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik, který je mi dán ještě dnes!
Nebudu tady žít navždy- dostatečný důvod, abych neztrácela čas pláčem a nářkem...
Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi.
Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí...
Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou
dotknout a pohladit..
Kolik takových chvil mi ještě zbývá, kolik z nich jsem už propásla a nevyužila k tomu,
abych druhého úsměvem potěšila a sama byla potěšena!?
Čas ve stáří už není "tichý a neměnný oceán",ale spíše "pádící jezdec".
Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova.
Ve stáří nemůže být člověk repetent!
Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou
příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat…
A ještě pár slov o důchodu:důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu.
Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok.A nyní, ve stáří, nám je jako důchod
po částkách vrací.
Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost.
Pro sebe i pro nás staré. Není přece naše vina, že to neudělali!
Šperk, hodnotný obraz, váza - zůstanou krásné, i když jsou staré…
Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…

Souhlasím a přeposílám otevřený 2 079 483

30. ledna 2015 v 20:14 | Máří Kosáček |  Z domova i ze světa
Souhlasím a přeposílám otevřený

Co běhá po internetu:

Oni - tmaví a ukřičení - dostanou nový byt,
sociální dávky, nové zařízení bytu a ochranu policie.
A budou vykřikovat, že pro ně stát nic nedělá.
Náš slavný státní rozpočet nemá
peníze na centra pro slepé,
vozíčky pro postižené, lůžka pro staré a
nemocné. Kolik peněz z naší
práce stojí taková "normální romská rodina"?
Nestydíte se, páni a dámy
tam "nahoře", kdo o nich rozhodujete?!

Kdo Vám dal právo určit, že z mých
daní budu živit dvě cigáňata a můj soused bude nucen shánět sponzory na
výcvik psa pro svého postiženého syna?

Asi tedy jsem rasista. Cítím obrovský vztek a beznaděj.
Proč jsem vlastně tenkrát chtěla tu demokracii a svobodu?
Aby se Ti, kteří poctivě pracují a žijí, měli dobře.
Čeho jsem já, a mně podobní, dosáhli?
Ti, kdo poctivě pracují a žijí, živí líná,
sprostá a primitivní prasata a
ještě se bojí, aby jim nebylo vyčteno, že
je živí špatně.

Před rokem 1989 policie chránila politiku jedné strany.

Dnes chrání ty, jež by měla sama trestat a zavírat.

Kdybych vylovila zlatou rybku, přála bych
si, aby se Vaše ženy z nákupu
vracely uličkou černé vě t š i n y po
pokálených schodech a zavřely za
sebou počmárané a poničené dveře. Abyste
stáli oba za rozbitým oknem,
poslouchali hluk,nadávky a řvaní - toto
lidové umění naší utiskované
menšiny - a pozorně hlídali, kdy se za rohem
objeví Vaše ratolest,
plížící se se strachem ze školy. Opravdu si
to neumíte představit,nebo
máte pocit, že Praha je daleko?

Co takhle detektor lži a otázka pro Vaše
muže, kteří v Janově zasahovali? Kolik z nich, myslíte, bylo
přesvědčeno o správnosti svého
jednání? Kolik z nich by šlo bydlet do
služebního bytu, který by byl vJanově?

Děkuji za JASNOU odpověď, jaký rozdíl je mezi právy a povinnostmi"bílých" a "černých" ?


Po přečtení změň a přidej o jeden stupeň vyšší číslo ale musíš kliknout na přeposlat a pak přepsat číslo.!!

Souhlasím 2 079 483

Jestli Ti to VŠECHNO NEVADÍ....... NEPŘEPOSÍLEJ ......

Milá návštěva

30. ledna 2015 v 13:23 | Máří Kosáček |  ...shih-tzu-Par Moitié

Taky jsme měli krásnou návštěvu.
Přijel náš chlapeček Adámek se svým synem a dcerkami a se svými páníčky. Krásná návštěva.
Dostala jsem taky krásnou podložku pod myšku, abych nepropalovala stůl, jsou na ní fotografie mých miláčků a stal se zázrak. Používám ji. Moc děkuji.

Více na

http://parmoitie.blog.cz

Otevřený dopis knížeti ze Schwarzenbergů

29. ledna 2015 v 23:45 | Jaroslav Martínek |  Z domova i ze světa
Jaroslav Martínek 28. 12. 2014 Czechfreepess
Pane Schwarzenbergu, četl jsem vyjádření, které jste poskytl serveru e15.cz a dovolte, abych reagoval na Vaše vyjádření k problémům nesouhlasu našich občanů pro přijetí uprchlíků z muslimských zemí. Muslimští uprchlíci pocházejí ze zemí, které byly koloniemi západních zemí EU, t.j. Francie, Německa, Belgie, Španělska, VB atd., které je odjakživa vykořisťovaly a poté, co jim dovolili samostatnost, se obyvatelé těchto bývalých kolonií snaží z důvodů zlepšení ekonomických podmínek přestěhovat do zemí bývalých kolonialistů, kde žijí již v několikáté generaci a mají tudíž i občanství zemí svých bývalých kolonizátorů. Jejich postavení v nových domovských zemích je ale na okraji společnosti, jsou zdrojem nejlevnější pracovní síly, velká většina je jich nezaměstnaných a žijí ze sociálních dávek většinové společnosti. Přirozeně to vede k projevům nespokojenosti, protestům a mnohdy k násilným projevům vůči hostitelským zemím. V poslední době i k požadavkům povolení jejich islámských zvyklostí i práva šaria v hostitelských zemích. A západní vlády jim vyhovují. Od 90. let přibyl další fenomén a sice neustálé války proti jejich zemím původu zejména ze strany USA, které podporují ostatní státy NATO. Tyto války vedou naši "spojenci" ze zámoří zejména z důvodů ovládnutí výskytu energetických zdrojů na jejich území na základě vykonstruovaných "provinění a terorizmu" nebo je odůvodňují šířením americké demokracie a dodržováním lidských práv. Výsledek válek je ale zničení veškeré infrastruktury, vraždění civilního obyvatelstva, zničení jejich obydlí a vede k dalšímu exodu obyvatelstva do bezpečí do sousedních států a do západní Evropy, kde mnozí již mají mezi muslimskými přistěhovalci své příbuzné. V návaznosti na zvěrstva, která na civilním obyvatelstvu "demokratizovaných" zemí okupanti páchají, vzniká nenávist proti okupantům a mnoho z obyvatel, vyhnaných ze svých domovů je ochotno se mstít proti zemím okupantů teroristickými útoky. Mnoho občanů muslimského původu, kteří nabyli státní příslušnost hostitelských zemí v Evropě, odchází do svých původních zemí vypomáhat tamním bojovníkům proti
okupantům i proti nepřátelům jiné náboženské orientace. Česká republika nikdy neměla žádné kolonie a není tudíž povinna přijímat muslimské uprchlíky na své území. Účast našich vojenských kontingentů (z titulu členství v NATO) na válečných anabázích USA pouze zakládá důvod tamním muslimským občanům pro odvetu za naši účast. Protože muslimové jsou v důsledku svého islámu náchylní k terorizmu, jak je Vám jistě známo ze západních zemí, že pro ně není daleko ke spáchání na př. sebevražedných útoků. Nedávná smrt našich vojáků v Afghanistánu je toho důkazem. Pane kníže, Vaše vyjádření, cituji : "Získat mandát od voličů znamená udržet si nějaký charakter. A ne se ohlížet na zájmy místní organizace někde v Dolních Prčicích, která si odhlasuje, že nechce uprchlíky. Chybí tu odvaha jít si za vlastním názorem, za tím, co považuji za správné. Byť za cenu toho, že ztratím vlastní voliče a doplatím na to," má snad znamenat, že získání mandátu ve volbách dává politikům volnou ruku a dělat si co chtějí ? Nepletete si to náhodou ? Nejvyšší moc v této zemi podle Ústavy má lid a politici jsou od toho, aby v první řadě plnili požadavky a přání voličů. Žádná ze stran neměla dosud v programovém prohlášení plán přijetí uprchlíků z muslimských zemí a žádná vláda ani Parlament a Senát nemá mandát na to, aby dal souhlas k přijetí běženců ze zemí, kde pomáháme našemu "největšímu vzoru a příteli na věčné časy a nikdy jinak" rozvracet jejich země. Přijetí těchto běženců zakládá nebezpečí terorizmu, rozšiřování muslimských zvyklostí na úkor našich občanů, zakládá obrovské nároky na sociální systém, který je bude muset finančně zajistit (z čeho? budete to platit Vy, nebo si snad myslíte, že občanům opět zvýšíte daně a snížíte důchody ?), zdravotní systém, na bydlení. Pokud rozhodnutí EU v přijímání muslimů tak fandíte, přijměte si je na svá panství, která se ale nachází mimo území ČR. A také se o ně ale postarejte se vším všudy, co je k tomu třeba.
Pane kníže, ve vyjádření serveru e15.cz jste také prohlásil, že byste byl lepší prezident, než prezident Zeman. Díky Bohu, že se tak nestalo, protože Vy jste pro tuto zemi obrovským nebezpečím už jen tím, že podporujete Vaše příznivce, kteří se nemohou smířit s tím, že ve volbách prohráli spolu s Vámi. Podporujete fašistické živly na Ukrajině, podporujete pořádání Majdanů v Praze, kritizujete Benešovy dekrety, které jste spolu s Havlem při restituci Vašeho majetku prolomili, pochlebujete sudetským Němcům. Pokud jste při veřejné diskuzi před prezidentskými volbami prohlásil, "že Beneš by šel v dnešní době před Haagský tribunál", tak vůbec nevíte, o co jde. Beneš své dekrety vydal na základě dohody vítězných mocností v Norimberku, kde bylo rozhodnuto, že německé obyvatelstvo z Polska a ČSR bude odsunuto
do okupačních zón vítězných mocností. Jak by mohl Beneš odsunout sudetské Němce do Německa, když by s tím USA, VB a SSSR nesouhlasily? Lžete kudy chodíte a pokud nespíte, škodíte této zemi spolu se svým parteigenossenchaftem z TOP 09. Svým vyjádřením jste dal občanům jednoznačně najevo, že jsou tu jen proto, aby politikům dali hlas a pak jen mlčeli. Tak to jste na velkém omylu. Věřím, že Vás osobně a i TOP09 už nikdo nikdy volit nebude, kromě naší kulturní fronty, která skoro celá podepsala hrdě antichartu. A rozhodnutí o přijetí muslimů jen na základě referenda s povinnou účastí voličů. Nejlepší by bylo, kdybyste se sebral a šel dělat zámeckého pána na některý ze svých hradů a dal Českému národu pokoj. To by byl nejlepší příspěvek pro tuto zemi ! Jaroslav Martínek

Od 29. prosince už měsíc

29. ledna 2015 v 13:16 | Máří Kosáček |  .. chaloupka a kolem ní

Je to měsíc, co u nás napadlo sněhu, sice ne moc, ale bylo to pěkné. Bohužel vydržel jen pár dní. Přišla obleva, déšť a dokonce i sluníčko ukázalo na pár dní svoji tvář a paprsky a tak bylo velice záhy po sněhové nadílce. Ale sníh byl.








trošku na louce i polích



stopy ke krmítku










jak vidno, žádná velká vrstva, přesto měli cestáři opět ,,kalamitu"



k domu ani nanachumelilo







ty chomáčky vypadali hrozně hezky, jako maličké polštářky




Píseň pokročilých penzistů

28. ledna 2015 v 23:27 | Máří Kosáček |  Srdce oceánu
Napijme se vínka zvolna
než přejdeme na vodu.
Sešli jsme se spolu znova
ze studijních důvodů.

Zkoumáme a konstatujem,
ač je nám to nemilo -
za ty roky co se známe,
že se hodně změnilo.

Tomu vzali slepák, žlučník
a té zase dělohu,
další stůňou na ledviny,
pět jich pajdá na nohu.

Máme brýle - nejmíň dvoje,
z porcelánu protézu,
v uších vatu, v kyčlích nerez,
na zápěstí ortézu.

Nechceme už šperky, prachy,
nechceme už akcie,
potom bychom mřeli strachy,
že nás někdo zabije.

Přece jen už nejsme mladí,
přemáhá nás únava.
Když skleróza hodně řádí,
depka s námi zamává.

Přibyla nám kila, vrásky
a ubyly radosti.
Prořídly nám zuby, vlásky,
došlo už i na kosti.

Sedíme už doma klidně -
prostě jak kus pařezu.
Svaly měknou, páteř tuhne,
radši nikam nelezu.

V plících píská, v uších hučí
a občas pšouk uniká.
V kloubech vrže, v břiše kručí,
to je pěkná muzika.

Nebudeme si den kazit,
zvolejme jak jeden muž -
neztrácejte klid a humor,
Nezoufejte - bude hůř!

Víme dobře - nepomůže
naříkat a bědovat.
Ještě přece zbylo hodně
z čeho se lze radovat!

Ještě tu jsme, ještě žijem,
hřejem se na sluníčku.
S chutí jíme, s chutí pijem,
zpívejme si písničku!

Kruté a smutné

28. ledna 2015 v 21:58 | Máří Kosáček |  Ze života emailu

Tomáš Baťa, zajímavá informace o jeho smrti, možná jste to nevěděli.

27. ledna 2015 v 23:24 | Eliška Jechová |  Z domova i ze světa
Kdyby nepospíchal Tomáš Baťa pokárat nezdárného syna "Tomíka" (+2008), možná by tragicky nezahynul, píše 91-letá spisovatelka a pamětnice Eliška Jechová pro ePortál
Autor: Eliška Jechová | 6.8.2012
12.července 2012 uplynulo 80 let od tragické smrti Tomáše Bati. Město uspořádalo dopoledne pietní vzpomínku na Lesním hřbitově u hrobu Tomáše Bati. Zlínské noviny věnovaly pietní vzpomínce celou stranu s fotografií T. Bati a hrobu. Zveřejnili i údaje Ministerské komise, která vyšetřovala tragickou smrt T. Bati. Komise označila za její příčinu ztrátu prostorové orientace pilota. Vyloučila technické selhání stroje.
Záhadou však stále zůstávají okolnosti startu letadla za podmínek tak nepříznivých pro let. Budu mít 92 let a děkuji Bohu, že mi do těchto let ponechal duševní svěžest. Stále píši na počítači a e-mailem si dopisuji s přáteli a rodinou. Jsem už snad jedna z mála, která nosí v duši tuto záhadu tragických okolností smrti T. Bati. Má svíce již dohořívá a nechci si vzít toto tajemství na onen svět. Mohla bych mnohé, ještě dokud žiji, objasnit ze soukromého života Tomáše Bati.
Můj otec pracoval jako mechanik na letišti v Otrokovicích. Dobře se znal s pilotem Jindřichem Broučkem, který byl o rok starší. Můj muž byl "baťovec" o 10 let starší než já a kamarádil se s mladším bratrem pilota Broučka.
T. Baťa když jel na služební cestu sám, vždy si sedl vedle pilota a při letu se s ním bavil a někdy i svěřoval. Jednou si povzdechl: "…mám mladou, VZDĚLANOU a pěknou ženu, kterou mi mnozí závidí. Chtěl jsem mít mnoho dětí. Můj otec jich měl 11 a já mám jednoho syna a žena mi ho rozmazluje".
Střední školu jeho syn Tomík studoval ve Švýcarsku, aby se naučil cizí jazyky. Domů jezdil na 1. Máje, na prázdniny a Vánoce. Když měl 14 let, tak ho otec donutil jeden měsíc prázdnin pracovat jako dělníka v továrně, aby poznal výrobu obuvi jako budoucí majitel. To se však Tomíkovi příliš nelíbilo a nerad jezdil na prázdniny do Zlína. Maminka za ním často jezdívala a dávala mu peníze, takže opravdu žil jako milionářský hoch.
Když měl 17 let volal otci, že na prázdniny do Zlína nepřijede, že pojede s kamarády na výlet. Tomáš Baťa se rozčílil a nařídil mu, aby hned přijel do Zlína. Syn neuposlechl. Bylo již 11 dnů prázdnin a on ještě nepřijel.
K večeru 11.července telefonoval ze své kanceláře Tomíkovi, kdy mu oznamoval, že zítra letí do Švýcarska na zahájení provozu nové továrny a přeje si, aby se otevření zúčastnil a poté s ním poletí do Zlína. Syn mu však odpověděl: "Až přiletíš, nebudu již ve Švýcarsku", a položil mu telefon. BAŤA V ROZČÍLENÍ NAPSAL LISTINU, KTERÁ USTANOVILA PRODEJ VŠECH AKCIÍ FIRMY TOMÁŠE BATI NEVLASTNÍMU BRATRU JANU A. BAŤOVI.
Tuto listinu našel notář při pozůstalostním řízení v trezoru jeho kanceláře, přiloženou k poslední vůli z r. 1931. Tomáš Baťa naplánoval odlet na půl páté. Rovněž i můj otec musel být ve čtyři hodiny na letišti.
Ráno byla v Otrokovicích hustá mlha. Baťa byl velmi neklidný a netrpělivý. Čekal s piloty v odbavovací hale a nechal telefonicky prověřit počasí v okolí. U ranní kávy prozradil pilotům obsah včerejšího telefonátu se synem. Po půl hodině zprávy z telefonátů hlásily již pěkné počasí v Mnichově, v Curychu i ve Vídni. V Otrokovicích však byla stále ještě velmi hustá mlha.
Asi po čtyřiceti minutách čekání dal T. Baťa příkaz ke startu s dovětkem: "musíme odletět, jinak mi syn opravdu ujede…". Pilot Brouček, který znal tvrdohlavost šéfa, proto neodporoval a příkaz splnil. Nedlouho po startu se letadlo zřítilo. Otec byl mezi prvními u havarovaného letadla. Snad kdyby Baťa seděl v kabině, tak by možná se zraněním přežil. Otec se informace o ranním hovoru před startem dozvěděl od pilotů a doma nám je tlumočil. Letadlo bylo později vystavené v Baťově památníku, který nechal postavit jeho nevlastní bratr Jan A. Baťa. Navštívili jsme s rodiči několikrát památník a mám doma i fotografii zříceného letadla.
Při výročí tragické události otec často vzpomínal na okolnosti a poukazoval na to, kam až může vést neposlušnost dětí. Tato okolnost zůstala po desetiletí veřejným tabu. Nechtěli jsme, aby toto tajemství mladého Tomíka nějak diskreditovalo a netrpěl nějakým komplexem viny za smrt svého otce, protože jsme jej, jako jediného syna Tomáše zakladatele, zbožňovali.
Tomáš Baťa vychovával svého nevlastního bratra od sedmi let jako syna. Byl na něj velmi přísný, ale měl ho rád. Jeho mladá žena, když poznala jejich vzájemnou lásku, začala na něj žárlit a syna vychovávala k nevraživosti proti němu. Při křtu dal T. Baťa synovi do vínku své a Janovo křestní jméno, které Tomík nikdy neužíval. Místo na výlet musel Tomík přiletět otci na pohřeb. Ale již nikdy nemusel jako dělník pracovat. Příští prázdniny v 18 letech přijel do Zlína v novém moderním sportovním autě. Byla jsem od něj o šest roků mladší. Dobře si ho pamatuji, protože chodíval na tenisové kurty u elektrárny a na baťovské letní koupaliště, kam jsem spolu s bratrem také chodila velmi často sportovat.
Když přijel po roce 1989 Tomík se svou ženou poprvé do Zlína, vítalo jej přeplněné náměstí Míru. Lidé se domnívali, že převezme továrnu a do Zlína se vrátí baťovský duch provázený radostným a veselým životem. Velmi se mýlili. Já jsem se s ním také osobně setkala, ale styděla jsem se za něj, jak špatně mluvil česky. Stýkala jsem se s "baťovci", kteří byli ještě za Jana Bati vysláni do továren v různých státech a všichni mluvili dobře česky včetně jejich dětí a žen, mnohdy cizinek.
Tomík nenechal učit česky žádné ze svých dětí a vnuků, ba ani jeho žena Sonja, po dlouhých letech soužití česky mluvit neumí. Tomáš Baťa dobře věděl, že syn nemá zájem o koncern a proto již před odletem na Dálný Východ r. 1931 napsal poslední vůli pro případ havárie letadla, kde stanovil jako dědice svého nevlastního bratra Jana s tím, že vyplatí stanovenou sumu peněz v závěti jeho mladé ženě a synovi. Což se také stalo a všichni s tím souhlasili. J. A. Baťa byl po válce v nepřítomnosti účelově odsouzen za údajné kolaborantství s Němci, které nebylo nikdy prokázané, aby mohl být vyvlastněn jeho majetek v ČSR.
Další soud, který nikdy nečekal, vyvolala paní Marie Baťová se synem Tomíkem o továrny v cizině, který trval 15 let. Jan přišel o všechny peníze a ještě o zdraví. Dvě rány mrtvicí způsobily, že ve svých 67 letech v roce 1965 předčasně zemřel. Multimilionář Tomík Baťa se dožil téměř 94 let a za svůj dlouhý život nepostavil ani jednu továrnu. Jan A. Baťa ze šest let a sedm měsíců postavil několik továren v republice a šest velkých továren v zahraničí, nepočítaje mnoho desítek malých afilací, tzv. Jednotek. Jméno J. A. Baťi se po šedesáti letech dočkalo rehabilitace, přesto se o Janovi téměř nemluví i když v krátkém čase udělal tak mnoho.
Historie se nedá zamlčet, ani překrucovat. Vše je zapsáno v paměti mého počítače. Potom, co mi syn vydal 4-dílnou kroniku "Žila jsem ve XX. století", mne navštívil jistý novinář, jehož jméno si již nepamatuji. Udělal si velmi mnoho poznámek, ale nic nebylo zveřejněno. Před odchodem mi však řekl: "Vše co jste mi sdělila je velmi zajímavé, ale nepište tolik o J. A. Baťovi, ONI to neradi slyší". Kdo jsou ti ONI? Pozůstalí po Tomíkovi, nebo ti současní, kteří "ukradli" tovární areál a Janovo dílo ve Zlíně? Spravedlnost stále spí…